Zpracovala: Lucie Andrysíková (Lugaru Collies) © 10/2015
Zdroje: Collie Club of America, vlastní poznatky.

VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA! Kopírování fotografií, designu a článků bez souhlasu majitele stránek je porušením autorských práv!
A M E R I C K É  K O L I E
S T R U Č N Ý  P O P I S  P L E M E N E :
Z á k l a d n í  i n f o r m a c e
Úvod do historie:
Oficiální historie se začala psát roku 1885 kdy bylo plemeno zahrnuto pod Americký chovatelský klub (AKC) a kde také 1886 vznikl primární klub Collie
Club of America (CCA). Přesný původ kolie jako takové je opředen tajemstvím, avšak Americké kolie navazují na Viktoriánský typ chovaný na severu
Británie. Okolo let 1860 navštívila královna Viktorie Skotskou vysočinu a kolie si zamilovala. Od tohoto momentu se staly velmi módními a během
koloniální éry se rozšířily do různých konců světa. Součastný rodinný strom kolií končí dvěma základními typy: Evropský výstavní a Americký výstavní.
Oba dva navazují právě na tzv.Viktoriánské kolie, které se během minulých 100 let vyvíjely na Americkém kontinentě jiným směrem něž na Evropském,
což vedlo k rozdělení na dva různé typy. Roku 1879 byla oficiálně importována první dlouhosrstá kolie Mr. Allenem S. Apgarem z Britských ostrovů do
Ameriky. Po působivých vítězstvích Apgarových importních psů na výstavě v New Yorku, podlehlo vášni pro kolie mnoho dalších chovatelů, jež
následovali jeho vzoru. Plemeno bylo v této fázi ještě ve svém vývoji a díky vzrůstající se poptávce, byly přiváženy do Spojených Států, čím dál tím
kvalitnější  linie. V důsledku bohatého dovozu, zaznamenalo plemeno v letech 1900 - 1920 rychlý pokrok, což připravilo půdu pro zlatý věk kolií a vznik
velkých Amerických chovatelských stanic v letech 1920 - 1930.  Jména jako  Alstead, Arken, Arrowhill, Cainbrooke, Saint Adrian, Sunnybank, Poplar,
Tazewell, Tokalon, Hertzville, Lodestone, Noranda, Sterling, Bellhaven a Honeybrook  dominovala na americké psí scéně do 50 -60 let. Během této doby se
plemeno zformovalo, získalo svou tvář a stalo se velmi populárním, proniklo do kultury, literatury, módy, filmu i Bílého domu.

Kolie jako ikona: Albert Payson Terhune - Sunnybank Collies (1872 -1942) byl významným americkým spisovatelem i chovatelem kolií, některé ze svých
psů tak zvěčnil i v knihách, mezi nejznámější díla  patří: Lad, A Dog, Further Adventures of Lad, Wolf, Gray Dawn a mnoho dalších. Eric Oswald
Mowbray Knight (1897 - 1943) byl Anglicko americký spisovatel jež taktéž podlehl kouzlu kolií a roku 1940 stvořil nesmrtelný příběh Lassie se vrací.
Lassie a její další dobrodružství byla několikrát zfilmována, mezi nejznámější celovečerní filmy patří: Lassie Come Home (1943), Son of Lassie (1945),
Courage of Lassie (1946), Hills of Home (1948), The Sun Comes Up (1949), Challenge to Lassie (1949), The Painted Hills (1951), Lassie's Great Adventure
(1963), The Magic of Lassie (1978), Lassie (1994), Lassie (2005). Pozadu nezůstala ani televizní tvorba: Lassie (1954-1973), Lassie: A New Beginning
(1978), The New Lassie (1989-1991), Lassie (1997-1999), Lassie's Pet Vet (2007). Lassie se dočkala i animovaného zpracování a její příběh si i nadále žije
svým životem. Díky své vznešenosti se kolie dostaly i na přední stránky módních magazínů po boku celebrit a slavných dam.

Bílé kolie v Bílém domě: Bílé kolie se také několikrát staly obyvateli Bílého domu. Společníkem prezidenta Lyndona Johnsona byl Blanco a Calvina
Coolidge doprovázeli Prudence Prim a jedna z nejslavnějších bílých kolií, pes Rob Roy jehož socha stále zdobí Bílý dům. Přesný původ bílé barvy u kolií je
zahalen tajemstvím, ale různé prameny tvrdí, že mělo být jedno z původních u tohoto plemene a dnešní bílé kolie, jsou jistou formou návratu. Známá
historie bílých kolií se začala psát roku 1881 v Anglii, od narození fenky bílé barvy se sobolími znaky jménem Lily. V jejím dochovaném tří generačním
rodokmenu, jsou však psi pouze plného zbarvení, jež si zřejmě po generace přenášeli bílý faktor. Lily je prababičkou Ch. Metchley Wonder, jehož jméno
nacházíme téměř v každém rodokmenu kolií v USA. Někteří američtí chovatelé byli okouzleni bílými koliemi a začali se na toto zbarvení specializovat.
Genetika barev nebyla v tu dobu ještě známa a docílit bílých potomků bylo zdlouhavé. Chovatelé se údajně uchýlili pro docílení čistě bílého zbarvení
šlechtěním s barzoji a samojedy. Později se snažili tento vliv minimalizovat a začali se uznávat kolie s bílým tělem a barevnou hlavou, či strakáči.  Kolem
roku 1900 se bílé kolie považovaly za všestranné pracovní psy. Používaly se nejen na pasení ovcí, ale i sobů a někdy je zapřahali i za sáně. Dnešní američtí
a kanadští chovatelé je již plně začlenily do svých chovů a podporují hlavně instinkty k pasení. V minulém století se bohužel bílé kolie mylně zaměňovaly
za zbarvení dvojí merle, které může trpět zdravotními problémy. Toto ovšem pro bílé kolie neplatí. Zdravotně jsou plně srovnatelné s ostatními
zbarveními.

Po roce 1950 se scéna dramaticky změnila, začalo vznikat mnoho menších chovatelských stanic s užším zaměřením.
Éra velkých a slavných chovatelských stanic byla minulostí, skončil zlatý věk za kterého se zrodila dnešní tvář Amerických kolií.

Temperament:
Vysoce inteligentní a intuitivní musí se s nimi zacházet s respektem, když se ale naváže vztah jsou velmi oddaní až fixovaní. Vyznačují se vysokou empatií
a pozorností, dokážou se plně vcítit do svého pána, což prohlubuje vzájemný vztah a mimo jiné, je to obrovskou výhodou při výcviku. Venku jsou to
aktivní, živí psi nadšení pro každé dobrodružství, doma jsou klidnými společníky, o kterých ani nevíte. Oplývají energií, ale nemají tendence ničit věci v
bytě, také se velice rychle naučí hygieně, jsou velmi čistotní! Poslušní a ochotní, mají velkou touhu vyhovět svému pánovi. Vyrovnaní a dobře cvičitelní,
velmi zvědaví, vyloženě se rádi učí, dychtí po všem co se kolem nich děje, ale někdy mohou být trochu tvrdohlaví. Odvážní, hrdí a stateční, k cizím
rezervovaní, ke svému pánovi maximálně spolehliví. Jako hlídací psi jsou razantní, plně srovnatelní s německým ovčákem, či dobrmanem, někdy bývají
vychytralí a až nečekaně vynalézaví. Mají laskavou milující povahu, velkou touhu chránit svého pána, taktéž rodinu včetně dětí či ostatních zvířecích
rodinných příslušníků, jsou však vázaní pouze na jednoho pána. Tito vznešení psi potřebují, až vyžadují kontakt s člověkem, ať už se jedná o mazlení,
hru, práci či jen vaši přítomnost. Snad největším trestem pro toto plemeno je změna majitele, která se většinou podepíše i na jejich povaze. Nesnáší tvrdé
zacházení a dril. Dlouhodobým pobytem o samotě doslova trpí a můžou se stát nedůvěřivými, bázlivými nebo agresivními. Tyto kolie jsou lásky plná
stvoření, která se vám odevzdají celým tělem i duší a proto je také nutné si rozmyslet, zda jsou skutečně vhodným pejskem pro vás, protože při špatném
zacházení hodně duševně strádají.

Míry:
Dle AKC se řadí k velkým plemenům. Americké kolie jsou vyšší než Evropské!
Kohoutková výška psa je 24-26 palců (60-67 cm) o hmotnosti  60-75 liber (27-34 kg).
Kohoutková výška feny je 22-24 palců (55-61 cm) o hmotnosti 50-65 liber (22-30 kg). 

Exteriér:
Am. Kolie je velký, silný a mrštný pes hrdého vyváženého postoje a čistých linií. Má mohutnější dlouhou hlavu ve tvaru válečku, minimální stop,
mandlové oči, výraz úsměvu, dlouhý, urostlý klenutý krk. Úzký, hluboký hrudník, tělo je pevné, tvrdé a svalnaté, delší než vyšší,  nohy jsou dlouhé dobře
osvalené. Středně dlouhý ocas, kost dosahuje až k hleznu nebo níže. Postava je vysoká a atletická, s elegancí a ladností, proslulé pro toto plemeno. Pohyb
je velmi rychlý, lehký a volný.

Srst:
Dělí na dvě varianty dlouhosrsté a krátkosrsté, obě však patří pod jedno plemeno a běžně se kříží. Ve vrhu pak najdete jak dlouhosrsté jedince, tak
krátkosrsté, nikdy ne polovičaté!! Mezi dlouhosrstou a krátkosrstou variantou není žádný jiný rozdíl, ať už se jedná o charakter, temperament nebo cokoli
jiného, rozdíl je pouze v délce srsti. Am. kolií  mají 4 základní zbarvení tricolor, sobolí, merle a bílé se znaky, více o zbarvení. Srst není náročná na údržbu,
je tvrdá u starších typů bez podsady, u klasických s podsadou, ovšem v daleko menší míře než je tomu u Evropských kolií. Srst podtrhuje siluetu psa! Je
obdařena výbornou samočistící schopností, nemá tendence se zacuchávat, stačí jednou týdně pročesat. Štěňátka a mladé psy je potřeba pročesávat častěji.
Přibližně ve třech měsících začínají měnit srst z mladického chmýří na dospělou. Srst bude plně vyměněna až po druhém roce věku psa, během této
změny se většinou zbarví do konečné podoby. Dark sable zbarvení se vyvíjí až do 5 let, postupně tmavne. Konečnou délku a objem srsti získá pes do tří
let. Pro údržbu, hygienu a také zdravý vývoj pejska je potřeba občas sáhnout i pro nůžky.  Stříhání chloupků mezi polštářky paciček je důležité už u
mladých kolií. Stříhání se také doporučuje z hygienických důvodů v intimních partiích. Koupání není nutné příliš často, ale není žádný problém
pravidelně koupat s použitím spíše přírodních šamponů. Závisí na okolnostech, ovšem z vlastní zkušenosti doporučuji koupat dospělého psa jednou za tři
měsíce. U štěňat je li to nutné 1 až 2x měsíčně. Před tím než psa namočíme je dobré ho pečlivě vyčesat, voda pak snáze pronikne srstí.

Péče:
Am. Kolie se dožívají v průměru 14 - 16 let  a dospívají ve 4 letech. Délka a kvalita života závisí na mnoha faktorech, na genetických dispozicích, stravě,
péči, kde žijí, zda měli pracovní život a tak podobně.  Každopádně svou dobrou péčí můžete život svého pejska prodloužit. Toto plemeno nepatří mezi
náročné na péči. Je třeba dbát o hygienu, o kůži a srst viz předešlý odstavec, o uši, chrup, drápky a anální žlázky. Drápky si většinou pejsek stačí
obrušovat na potřebnou délku sám při procházkách či na zahradě, pokud tomu tak není, je nutné je zasříhavat speciálními kleštičkami. Vždy střiháváme
jen špičky drápků, tedy tu část, kam nezasahují nervy a žilky. O ušní hygienu se staráte obdobně jako o tu svou. Pokud je pes správně krmen stačí
pravidelně dávat dentální kosti a zuby bude mít čisté a zdravé. Důležitou složkou péče je kvalitní každoroční očkování na veterinární klinice, odčervení
jednou za 3 měsíce, či jednou za půl roku a pravidelné ošetření proti blechám a prevence před klíšťaty.

Krmení:
Nemají tendence k tloustnutí, nebývají posedlí jídlem jako některá jiná plemena, občas spíše naopak, mohou být vybíraví. Je vhodné krmit psi každý den
jednou až dvakrát denně ve stejnou dobu. Potřebují výživu odpovídající velikosti a případnému sportovnímu zatížení. Primární strava by se měla skládat
z kvalitních psích granulí, do kterých můžete přidat maso nebo masovou konzervu pro psy. Granule lze také ochutit vývarem. Z vlastní zkušenosti mohu
doporučit značky Aden Grange, Pro Plan, Eucanuba. Ne každý pes má stejný metabolismus, tudíž musíte vypozorovat, který typ krmiva bude vašemu
pejskovi vyhovovat. Potrava by měla mít pokojovou teplotu, nikdy nekrmte psa znečištěnou nebo starou potravinou. Při jídle má být vždy k dispozici
miska s čerstvou vodou. Po jídle dopřejte pejskovi odpočinek až 2 hodiny, aby nedošlo k nevolnosti nebo přetočení žaludku. Mějte prosím na mysli, že pes
je masožravá šelma, není všežravec jako lidé, či různá hospodářská zvířata!

POZOR NA TOXICKÉ POTRAVINY:
Mnoho lidských potravin se může zdát vašemu pejskovi velmi lákavých, ovšem trávicí ústrojí psů je jiné než naše a potraviny, které jsou pro lidi běžné,
mohou psům velice ublížit. Jejich trávicí trakt je není schopný zpracovat, mohou se usazovat v organizmu a být příčinou různých onemocnění, nebo vést
k prudké otravě, či smrti. Tyto potraviny jsou toxické pro všechna plemena psů!!!
Vyvarujte se: Citrusy, hroznové víno, rozinky, alkohol, avokádo, brambory, brokolice, broskve, cibule, cukr, čaje, česnek, čokoláda, houby, jedlá soda,
kafe, kaštany, kvasnice, meduňky, muškátový ořech, ořechy, semínka, rebarbora, sůl, tomely, třešně, zelená rajčata

ZDRAVÍ:
Jsou známí svou výbornou zdravotní kondicí a vitalitou. Díky delší tradici genetického testování v usa byla většina vážných onemocnění v tomto plemeni
vymícena, proto se také dožívají vyššího věku. Ovšem i v tomto případě je důležité zodpovědné křížení a testování jak genetických tak i klinických chorob
a důsledná prevence.

Každý majitel kolie by se měl znát pojem MDR1 a vyvarovat lékům a chemickým látkám jež mohou být pro kolie nebezpečné!!!! Více o MDR1
naleznete zde. MDR1 je název genu kódujícího tzv. P-glykoprotein. Tento gen kóduje bílkovinu (ABC transportér) jménem P-glykoprotein, který
zajišťuje transport léčiva z mozkomíšní tekutiny a tedy z mozku do krve. Mutace ale blokuje tvorbu P-glykoproteinu a podané léčivo se tedy v
mozku hromadí a může způsobit závažné komplikace v podobě křečí, případně i selhání dýchání a může přivodit smrt.Bohužel je tento pojem stále
málo známí i veterinářům, proto doporučuji při zdravotních prohlídkách, zákrocích atd. mít vždy při ruce seznam zakázaných léků.

POZOR NA FALEŠNÉ BÍLÉ:
Bílé zbarvení se považuje za nejluxusnější barvu u kolií, bohužel se čím dál častěji setkáváme s double merle koliemi, které jsou falešně vydávány
za bílé kolie. Rozdíl je, ale markantní a mnohdy osudový, jedná se o jiný genetický základ, jež se může odrazit právě na zdraví!!! Těmto nekalým
praktikám chovatelů se lze vyhnout ověřením rodičů DNA profilem, zda nedošlo k záměně jak původu tak i rodičů, nebo DNA testem na zbarvení,
taktéž z větší části bílá hlava, růžová kůže kolem očí a nekompletně černý čenich jsou jasným znakem značí double merle (defektní bílé).

PRAVÉ BÍLÉ KOLIE jsou zdravé, jejich barva je přirozeným bílý zbarvením se sytou pigmentací kůže, jež je tvořeno recesivním genem (w). Bílé kolie
mají vždy, celobarevnou hlavu v barvách Sable, Tricolor, Blue Merle nebo Sable merle, může se vyskytnout jen lysinka, nikdy nemají hlavu z větší
části bílou!!! Kolem očí, na rtech a čumáku je tmavá pigmentace to znamená, že kolem očí jsou černé linky, rty jsou tmavě hnědé, či černé, čenich je celý
černý. Tyto kolie jsou bílého zbarvení tudíž i dědí bílou a mohou mít potomky všech ostatních barev.

DOUBLE MERLE je defekt jež je mnohdy doprovázen zdravotními problémy a mutacemi, či je neslučitelný se životem. Jedná se o albíny. Toto zbarvení je
způsobeno zdvojením dominantního ředícího genu (M) od obou rodičů. Poznávacím znamením je z větší části bílá hlava, oči jsou většinou světle modré,
ale mohou být vyjímečně i hnědé, kůže včetně linek okolo očí, rtů, čenichu a pacek je bez pigmentace, kromě míst s merle skvrnami. Tyto kolie mohou být i
kompletně bílé, ale většinou mají merle skvrny. Ve skutečnosti nedědí bílou a mohou mít jen merle potomky, protože double merle je merle zbarvení a ne
bílé! Ve stejném vrhu se mohou vyskytnout i cryptic a maltézká modrá, což je znakem, že došlo ke kombinaci dvou merle. Většinou se
jde o chovatele evropských kolií, jež vydávají své potomky za americké bílé kolie, ovšem jedná se o jiné plemeno, falešný původ a
zdravotně defektní kombinaci!!! Obezřetnost je na místě jak v krátkosrsté tak dlouhosrsté variantě.

Pes či fena?
U Amerických kolií není tak velký rozdíl mezi pohlavími jak tomu bývá u jiných plemen. Vůdcem smečky je vždy fena, jež si chrání své postavení. Fenky
jsou dominantnější, tvrdohlavější, nezávislejší a svéráznější. Psi jsou naopak podřízenější, lépe cvičitelní, ovladatelnější a snáz se s nimi pracuje. Drží se
více svého pána. Z exteriérového hlediska, je největší rozdíl ve velikosti, feny jsou menší a mívají kratší srst. Psi jsou větší, mohutnější, většinou s užším,
hlubším hrudníkem a delší bohatší srstí. Díky hormonálním změnám při březosti, či hárání (jednou za 6 nebo 12 měsíců), fena v tuto dobu přesrsťuje a
klopené uši mohou mít tendence se postavit (doporučuje se uši zatěžovat). Psi přesrsťují méně a uši lépe zůstávají klopené.

Ustájení:
Americké kolie jsou plemenem, které je vhodné do domku se zahradou i do bytu. Rozhodně se nehodí do kotce kde by vyloženě trpěli a stali se
nedůvěřivými, bázlivými nebo agresivními. Nikdy nechovejte kolie v kleci!!!! Jsou spokojení hlavně, když jsou se svým majitelem, který jim projevuje
náklonnost a lásku. Pokud se rozhodnete pořídit si tohoto pejska do bytu mějte prosím na mysli, že je to velké, aktivní plemeno a musíte mu zajistit
dostatečný pohyb, který rozhodně potřebuje!! V tomto případě jsou pro zdraví kolie nezbytné dlouhé procházky či různé sportovní aktivity. Doma by měli
mít vyhrazené své soukromé místo s pelíškem na odpočinek a vždy plnou misku s čerstvou vodou.

Výcvik:
Mají zaslouženě pověst dobře cvičitelného psa. Pro Americké kolie je důležitější socializace než samotný výcvik, je potřebné, aby se v mládí seznámili s
mnoha novými věcmi situacemi a naučili se správně rozpoznávat co je pro ně riziko a co ne. Silně uznávají hierarchii smečky a co jim ukážete vy jako
vůdce smečky, či rodiče bude stěžejní. Učí se způsobem pozorování, sledují co se kolem děje, jak se chová jejich pán co dělají ostatní, pak to zopakují. Dril
na ně neplatí, pokud půjdete touto cestou psi odradíte a bude velmi složité je přimět, aby vás v budoucnu kdy respektovali, či měli k vám úctu, v tomto
případě vás nebudou nikdy poslouchat!!! Při výcviku se ujistěte, že máte plnou pozornost a daný povel jim logicky vysvětlete nebo ukažte, pak stačí jen
párkrát zopakovat a budete velice rychle slavit cvičitelské úspěchy, o kterých se vám ani nesnilo. Výcvik hrou je taktéž velmi efektivní.

Pracovní využití:
Pasení, honáctví: Byli šlechtěni pro zvýraznění schopnosti shromáždit, ovládat stáda domácích zvířat, pečovat o ně a v případě nutnosti je ochránit, před
vlky, a jinými šelmami. Tyto schopnosti si i nadále uchovávají, mají silné instinkty, jsou velmi intuitivní, rychlí, pohotoví a samostatně uvažující. Řadí se
oficiálně k pracovním pasteveckým plemenům.
Hlídací psi a obranáři: Díky silné ficaxi na svého pána, si ho patřičně střeží a náruživě brání za jakékoli situace. To samé platí i pro členy rodiny. Na rozdíl
od Evropských kolií, Americké zasáhnou v ohrožení obdobně razantně jako obvykle používaná hlídací plemena, s čímž je nutno počítat.
Asistenční a vodící psi: Empatie, vnímavost, pozornost a touha vyhovět jsou vlastnosti, které dělají toto plemeno ideálními asistenční psi.
A M E R I C K É    K O L I E
INTELEKT......PŮVAB......ODDANOST......HRDOST......ENERGIE
AKC Standard  Popis plemene Druhy zbarvení Křížení zbarvení